Principem očkování je podáním vakcíny (očkovací látky) stimulovat imunitní systém jedince a vyvolat u něj vznik ochranné imunitní odpovědi.

Napadne-li člověka mikroorganismus, proti kterému je očkovaný, imunitní systém rychle a efektivně rozezná a zničí původce onemocnění, aniž by došlo k projevům nemoci. Ukázalo se, že očkování je nejlepší prostředek, jak bránit vzniku a šíření infekční nemoci mezi lidmi.  

Očkování v České Republice má mnohaletou tradici. Československo jako první stát na světě v roce 1960 zavedlo celoplošné očkování proti přenosné dětské obrně, díky kterému tato choroba na našem území vymizela. Byli jsme průkopníky i při zavádění celoplošného očkování proti spalničkám, zarděnkám, záškrtu, dávivému kašli. V 80. letech minulého století mohlo být ukončeno očkování proti pravým neštovicím, v 70. letech byl eliminován tetanus. To, že řada onemocnění, proti kterým se plošně očkuje, je dnes spíše ojedinělou diagnózou, je právě zásluha plošného očkování. Díky němu je dosahováno vysoké kolektivní proočkovanosti populace, ve které se pak původci onemocnění sice stále vyskytují, ale k onemocnění osob nedochází. Význam očkování je doložitelný poklesem nebo úplným vymýcením řady závažných infekčních onemocnění, jejich trvalých následků a úmrtí a v posledních letech dokonce i prevencí některých nádorových onemocění. 

 

Tento úspěch očkování paradoxně vede k názoru, že vakcíny již nejsou důležité, význam očkování je v poslední době zlehčován a zpochybňován, neboť současný nízký výskyt onemocnění, proti kterým se očkuje, připadá mnoha lidem jako samozřejmost a je popíráno nebezpečí úmrtí či trvalých následků na tyto infekce. Dnešní dospělé populaci chybí reálná zkušenost s proděláním závažných, trvale poškozujících až život ohrožujících stavů, které mohou např. u spalniček, dětské přenosné obrny či tetanu nastat. Právě vysoká proočkovanost populace zajišťuje dostatečnou kolektivní ochranu, což potvrzují varovné příklady z jiných (i nedalekých) evropských států, kde klesající proočkovanost populace vede k nárustu onemocnění. Potřebné vysoké proočkovanosti (více jak 85% populace, u spalniček dokonce 95% populace) by nebylo možné zaručit, pokud by očkování nebylo povinné. 

Rodiče někdy nechtějí očkovat své dítě z obavy, že očkování může způsobit poškození zdravotního stavu dítěte. Já tento důvod zcela chápu, je těžké se v dnešní době plné rozporuplných informací rozhodnout, co je vlastně pro dítě (a nejen pro něj) správné. Zde bych chtěla rodiče ujistit, že můj zájem je v tomto ohledu zcela totožný jako jejich - bezpečí a zdraví dětí. Sama jako matka mám své 2 děti očkované, protože jsem o správnosti této "povinnosti" přesvědčena. Očkování je dlouhodobě prověřeno, jeho účinek a bezpečnost je  neustále sledován. Všechny očkovací látky absolvují 4 fáze testování před uvedením na trh. Registrace vakcíny před příchodem na trh je dále posuzována nezávislými regulačními autoritami, po zavedení vakcíny probíhá její kontinuální sledování a současně probíhají nezávislé vědecké stucie sledující účinnost a nežádoucí reakce. Světový poradní výbor pro bezpečnost očkovacích látek a Světová zdravotnická organizace vylučují, že by vakcíny způsobovaly autismus. Studie provedená mezi lety 1999 a 2012 na 14 700 000 dětí neprokázala souvislost mezi autismem a očkováním. Rovněž byla vyvrácena řada dalších mýtů o očkování - nebyl prokázán vliv očkování jako příčina astmatu, alergie, autoimunitních onemocnění, neurologických poruch a dalších chorob.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že žádná vakcína nemá 100% účinnost. U části očkovaných jedinců nemusí dojít k rozvoji imunitní odpovědi. Rovněž žádná léčivá látka, ani očkovací látka není 100% bezpečná. Výskyt závažných nežádoucích účinků je však ve srovnání s efektem očkování zanedbatelný a riziko nežádoucích reakcí lze minimalizovat striktním dodržením všech pravidel očkování.  A hlavně - riziko plynoucí z očkování je nesrovnatelně nižší než riziko poškození či úmrtí po prodělání nemoci, proti které lze v dnešní době očkovat. Vývoj v medicíně dnes umožňuje výrobu očkovacích látek mnohem šetrnějších, než které byly ty, kterými jsme byli očkováni my - jako děti.

Pro představu v tabulce - jak šel vývoj povinného očkování v naší zemi:

Rok	Počet aplikací očkování (vpichů) celkem v dětství	Počet antigenů v očkovacích látkách celkem v dětství
2001	21	3249
2007	14	252
2011	8	60

 

 

 

 

Očkování má dvě základní funkce:

• individuální ochrana (chrání očkovaného jedince)
• kolektivní ochrana (pravidelné a plošné očkování brání pomnožení a oběhu původce infekce mezi lidmi, chrání tak i jedince, kteří nemohou být očkování ze zdravotních důvodů).

Očkování proti řadě nemocí u nás vyplývá ze zákona a je povinné. Dítě, které není očkované (nebrání-li tomu jeho zdravotní stav), nesmí být přijaté do dětského kolektivu (jeslí či mateřské školy) a může být omezeno v některých zájmových aktivitách.

 

Kdy by se nemělo očkovat?

O tom rozhodne lékař u každého dítěte přísně individuálně. Obecně lze říci, že překážky v očkování mohou být dočasné, které vedou jen k oddálení očkování nebo trvalé, které očkování brání trvale - může to být jen proti některé nemoci, nebo se dítě nemůže očkovat vůbec. Tyto děti, které nemohou být očkovány ze zdravotních důvodů jsou závislé právě na vysoké proočkovanosti ostatní populace. 

Před očkováním je vhodné lékaři sdělit, vyskytuje-li se v rodině krvácivá choroba nebo je-li někdo z rodiny léčen pro vážnou nemoc imunitního systému či nádorové onemocnění.

Důvody přechodného odložení očkování:

• dítě je akutně nemocné, případně má teplotu (lehce zvýšená teplota a lehké nachlazení nemusí být vždy překážkou), větší pozornost aktuálnímu zdravotnímu stavu dítěte je třeba věnovat při očkování "živými" vakcínami (např. spalničky)
• dítě bylo v kontaktu s nemocným a je v tzv. inkubační době (ta trvá dle typu nemoci většinou 1-3 týdny)
• dítě je oslabené po nemoci (je v rekonvalescenci), u běžných dětských onemocnění stačí většinou 1 - 2 týdny
• dítě má závažné dlouhodobé onemocnění (nejčastěji neurologické nebo onkologické)
• dítě užívá kortikoidy nebo léky na imunitu

Dalšími důvody bránící očkování (většinou trvale) může být závažná reakce po předchozím očkování či závažné chronické onemocnění (nejčastěji neurologické nebo defekt imunity).

Jaké jsou reakce po očkování?

Předně je třeba říci, že jakoukoliv reakci má jen malá část (několik málo procent) očkovaných dětí, většina z nich je v kojeneckém či batolecím věku.

Reakce po očkování se dostavují za různě dlouhou dobu, záleží na typu očkování. Může to být už v den či následující den po očkování (u neživých vakcín), u živých vakcín se reakce může dostavit až za 7-10 dnů. Tuto informaci vám sdělí lékař při očkování.

Reakce může být místní nebo celková. Obě pak mohou být očekávané nebo neočekávané (velice vzácné), přiměřené (fyziologické) nebo nepřiměřené (přehnaná fyziologická reakce nebo alergie).

Nejčastější místní reakce (v místě vpichu):

• zarudnutí
• otok
• bolest

Nejčastější celkové reakce:

• teplota
• únava nebo naopak podrážděnost, neklid
• bolest hlavy
• bolest svalů
• bolest kloubů
• trávicí potíže

Většinou se reakce vyskytují izolovaně (např. jen zarudnutí nebo jen otok či neklid atd.), pouze v ojedinělých případech v kombinacích (např. zarudnutí s teplotou či bolestivý otok, neklid a teplota apod.).

Znovu je třeba připomenout, že reakce po očkování se objevují poměrně zřídka.

Jak se chovat po očkování?

• 30 minut po každém očkování je nutné setrvat v čekárně!
• Po zbytek dne a následující den by očkováné dítě nemělo být vystaveno větší fyzické či psychické zátěži.

Jak dítě připravit na očkování?

• Od 2 - 3 let je vhodné dítěti předem říci, co se při očkování bude dít. Zabrání se tak jeho zbytečným obavám z neznámého, posílí se jeho odvaha a sebevědomí důležité pro lepší spolupráci při očkování.
• Je vhodné dítě pozitivně motivovat - vysvětlit mu, že bude moci po očkování provádět věci, které by mu mohly být jinak nebezpečné - chodit do školky, jíst zmrzlinu na ulici, běhat s jinými dětmi apod.
• Je vhodné srovnat mírnou a krátkou bolest při vpichu jehly s jinou mnohem větší bolesti, kterou dítě už zažilo - odření kolena, bodnutí včelou, pád z koloběžky...
• Je možné na hračce předvést, jak bude očkování probíhat.

Kdy kontaktovat lékaře po očkování?

• při horečce přes 39°C
• při neztišitelném pláči trvajícím několik hodin
• při zarudnutí či otoku v místě vpichu dosahujícím 10 cm
• objeví-li se přechodné obrny nebo křeče, případně krátkodobé bezvědomí, nebo objeví-li se závažnější reakce během dvou až tří hodin po očkování